historia piercingu
Piercing jako takový vznikl již v dávné minulosti a nemá význam pouze estetický, ale pro mnoho kultur, národů a kmenů měl také kultovní a náboženské opodstatnění. Pro některé domorodé kmeny mohl piercing sloužit jako označení dospělosti. U jiných kmenů byl piercing součástí náboženských rituálů. Jako první piercingy, co by ozdoby těla měly podoby různých tvarů. Kroužky, tyčinky a kolíčky. A to z různých materiálů jako jsou zuby, kosti, dřevo a později kov.
Piercing vnikl už v době před naším letopočtem. První známky piercingu pocházejí z doby kamenné. Dosvědčují to nejen nástěnné malby v jeskyních, ale také staré mumifikované těla. Například na známé masce faraóna Tutanchámona je zřetelný piercing uší.
Důkazem toho, že piercing nesloužil vždy jen jako ozdoba byl Střední východ, kde velikost kroužku v nose označovala bohatství a vznešenost rodiny. První písemné památky dokazují, že první piercing nosu byl uskutečněn asi před 4 tisíci lety. O tomto piercingu se píše i v samotné bibli, kdy Izák daroval své manželce Rebece zlatý kroužek.
Později i v říši Římské, nebo za vlády královny Alžběty znamenal piercing ucha bohatství jeho nositele. Na Borneu byl piercing pro domorodé obyvatele symbolem dospělosti, při kterém potomkovi propíchl jedno ucho otec a druhé ucho matka. To na znamení závislosti na rodičích.
Piercing jazyku znali už staří Mayové i Aztékové. Piercing jazyku si propichovali z několika důvodů. Například k vytvoření stavu nevědomí ke komunikaci s bohy, nebo pro odběr krve.
Piercing bradavek začali jako první používat indiáni v jižní části Severní Ameriky. V pozdějším období ve Střední Evropě, za vlády královny Isabely Bavorské, ženy používali ozdoby svých širokých dekoltů různými řetízky a přívěšky s růžemi na své bradavky. Později docházelo i k propichování bradavek, na které se navlékali řetízky a další ozdoby. Jedná se o ryze estetický účinek piercingu.
Pro dnešní moderní civilizaci je piercing chápán jako extravagance a něco atypického pro člověka. Pro mnoho kultur na celém světě je však piercing součástí běžného života. Například původní obyvatelé Aljašky nosili kosti, mušle, jantar, nebo zubovinu propíchnuté ve rtu, na bradě, v uchu, či mezi nosními přepážkami. Tyto ozdoby dosahovaly až 20 cm. Opět tyto ozdoby měli nejen mystické opodstatnění, ale i estetické a sloužily i jako vábidla opačného pohlaví. Tito obyvatelé praktikovali snad všechny známé druhy piercingu. Každý piercing měl souvislost s důležitými činnostmi a vírami života (lov, víra, hierarchie,…). Tyto divoké kmeny věřily, že zlí duchové a démoni vstupují do těla uchem a zároveň jsou odpuzováni kovem. Tímto způsobem tedy bránily jejich vstupu do těla.
Piercing si našel své místo takřka na celém světě, kromě antického Řecka. Tamější společnost považovala nošení piercingu za známku barbarství. Proto byly udělovány vysoké pokuty nositelům piercingu.
Mystické opodstatnění piercingu přetrvává dodnes. Například piercingový rituál v Malajsii. Milion Indů žijících v Malajsii podstupuje každoročně pouť ke svatyni lorda Murukana. Tomuto rituálu se říká Thaipusam. Tento rituál se rozšířil původně z jižní Indie, kde jej praktikoval klan Tamitů. Dnes je tento rituál spojován s celou hinduistickou menšinou. Poutníci se pravidelně vydávají na cestu, na které musí splnit sliby složené lordu Murukanovi, při kterém musí donést obětní dar (Kavadi) k jedné z jeho svatyní. Nejčastější dar je atribut zmenšeného oštěpu a dvou kopí. Ty jsou vpíchnuty skrz tvář a jazyk. Při aktu nesmí vytéct jediná kapka krve. To ke zdůraznění slibu mlčení poutníků během Thaipusamu. Během tohoto procesu, za doprovodu hypnotické hudby, motliteb, zpěvu a v neposlední řadě i provedení piercingu poutník dosáhne stavu milosti (Arulu). Poté kopí prorazí tvář a jazyk, a připevní se háček.